- Cyklovýprava Whitec2002 aneb jak to bylo

...zapsal ihned po akci Mira:

Když se začínalo s třídními pikniky, byla to víceméně takové krátká příjemná procházka v nenáročném terénu. Jak šly roky, postupně se prodlužovala nejen délka, ale i náročnost. Však si zasvěcení jistě vzpomenou na piknik, kdy se trasa z Hradčan do Veverské Bitýšky prodloužila až do Bystrce a nebýt pozdní hodiny a náročného večerního programu několika účastníků, zřejmě bychom se zarazili až někde na Čáře. Tenkrát jsme se slavnostně zařekli, že příští akce již musí být opět pohodové a nenáročné. Ovšem když někoho napadlo, že příští piknik bude na kole, začalo ve mně a pravděpodobně i ostatních hlodat podezření, že pětikilometrová vzdálenost opět zůstane pouhým zbožným přáním. Trasa byla vybrána opravdu exkluzívně, údolí Bílého potoka k pohodlné vyjížďce přímo vybízí:-)) Tedy když je hezky, že.

Když jsme se na Šimiho svatbě týden před akcí s Topem bavili o podrobnostech výletu, radostně jsme kvitovali zamračenou oblohu a déšť, který se snášel z ocelově šedé oblohy, protože jsme oba usoudili, že když se teď vyprší, 20. dubna bude krásně. Nebylo. Předpovědi počasí slibovaly všechno možné, ovšem všechny se shodly na tom, že sluníčko svítit nebude a že bude pršet. Pochopitelně jako na potvoru ta předpověď vyšla. Ovšem to už, milé čtenářky, poněkud předbíhám.

Sobotní ráno optimismem rozhodně nepřekypovalo. Co chvíli se ze zamračené oblohy snášel drobný déšť. Ale v té rozhodující chvíli, tedy v 9:52 před královopolským nádražím, nepršelo, což rozhodlo o tom, že se akce uskuteční.

A kdo se tedy vlastně účastnil? Jára, Leoš, Michal s Veronikou, Top s Katkou, Rosi, Lišák bez Evy (nemoc), Šimi bez Ivety (uříznutý prst) a já. Omluvili se Dorota s Hankou (blížící se atestace) a Ivoš (zákeřná choroba). Co se stalo s Marcelou, ví asi jen bůh.

Po rozdělení triček (díky Tope!) jsme se přesunuli na perón, kde Šimi demonstroval rozrušení ze zranění své novomanželky pádem z kola do kolejiště. Naštěstí to načasoval tak, že zrovna žádný vlak nejel a my tak nemuseli předčasně akci ukončit. Vzhledem k mizernému počasí bylo ve vlaku celkem prázdno a tak našich deset bicyklů nezpůsobilo Českým drahám vážnější obtíže, tedy nepočítaje ten nosič na kola, který neunesl tíhu Michalova stroje a asi tři minuty před vystupováním ve Vlkově se utrhl. Nějaká vyšší moc nás chtěla nejspíše varovat, abychom celou akci odložili na nějaký jiný víkend, protože když jsme zastavili ve Vlkově, nešly otevřít dveře od vlaku. Naštěstí (?) se to po několika osloveních personálu vlaku podařilo a my mohli vystoupit na perón, kde se potvrdilo podezření, které jsme cestou pojali, tedy že venku poměrně intenzívně prší.

Po impregnaci řetězů převládl optimistický názor a my se mohli vydat do šíleného deště, který cestou nabíral na intenzitě. Alespoň mně to tak připadalo. Když jsme se zastavili nad vesnicí Křoví a začali se dohadovat, co s naší akcí dále, přestalo pršet a my se tedy neohroženě vydali vstříc zážitkům opravdu nevšedním.

Již hluboké bláto na polní cestě, kterou jsme klesali do údolí, nám ukázalo, že o žádnou projížďku růžovým sadem rozhodně nepůjde. Ale naštěstí přestalo pršet, takže mokrá byla pouze lýtka a boty, protože všichni se z nepochopitelných důvodů chopili Topova příkladu a všechny brody (a že jich je po cestě požehnaně), jsme projížděli na svých bicyklech. Konec konců, rozdíl mezi teplotou vzduchu a vody v Bílém Potoce zase tak veliký nebyl. Může to zdát poněkud drsné, ale když jedete takovým šestým sedmým brodem, ani vám to nepřijde. Zkrátka a dobře, cesta na Šmelcovnu probíhala bez jakýchkoliv zádrhelů a ve tři čtvrtě na jednu jsme zabrzdili před tamní hospodou. Otevírala až v jednu a tak jsme si mohli podrobně prohlédnout, jaké následky na nás údolí Bílého Potoka zanechalo. Dá se to shrnout do tří slov: bláto úplně všude. A tak není divu, že nás tamní hospodský odmítl pustit dovnitř. Také vzhledem k jeho příjemnému chování jsme učinili zásadní rozhodnutí: oběd uskutečnit až ve Veverské Bitýšce. Cesta tam nám zabrala slabou půlhodinku a my se mohli s úlevou usadit na zahrádce hospody u Kocoura. Dovnitř jsme se raději ani nepokoušeli dostat. Nastala všeobecná snaha o usušení především bot a ponožek, ovšem vzhledem k stále zamračené obloze a pouze sporadicky se přes mraky nakukujícímu sluníčku slavila větší úspěch konzumace rumu s čajem. Nevím jak ostatním, ale mně to pomohlo velmi. Po téměř opulentním obědě se naše cesty rozdělili: pravověrní bikeři (Rosi a Šimi) se vydali po levém břehu a my normální po silnici kolem Veveří. Cestou se nic nečekaného nepřihodilo a když jsme pak u přístaviště nad sklenicí kofoly (a dvou piv:-)) hodnotili celou akci, žádné záporné ohlasy nepadly. Holt ten vzpomínkový optimismus není špatná věc...

Dole v Bystrci jsme ještě naši návštěvou poctili benzínovou pumpu s mimořádně nesympatickým pumpařem, kde jsme umyli mimořádně zaneřáděné stroje a akci definitivně ukončili.

Cestou do Řečkovic jsem zvířecky zmoknul.

Zkrátka a dobře, vy, kdo jste se z jakýchkoliv důvodů nezúčastnili, můžete pouze trpce litovat, protože akce byla NAPROSTÁ BOMBA!!!

Zanedlouho opět zase na viděnou!

P.S.: Michal na začátku akce navrhoval tuto přesunout o jeden den, že bude svítit slunce. Svítilo...

P.S. 2: Zhodnocení celé akce proběhne, až udělám fotky, tedy tak někdy kolem první poloviny května

P.S. 3: Podzimní piknik se předběžně uskuteční v sobotu 19. října, pravděpodobně
do Lužánek nebo Zamilovaného hájku, případně do nějakých podobně bezpečných prostor:-))

Bílý potok pramení kdesi u Velké Bíteše a teče směrem k Brnu až nakonec zmizí v Brněnské přehradě... Toliko na úvod.

My se vydáme vlakem (s kolama) do Vlkova u Tišnova, kde proběhne kontrola vozového parku, naimpregnování pohonných ústrojí našich železných ořů a velice důležité rozdání funkcí a kompetencí.
V další fázi nás čeká silniční přesun do vesnice Křoví, kde na několik hodin opustíme pohodlí a nudu asfaltu a vydáme se sjíždět divoké údolí kolem bílého potoka.
Po cestě nás čeká spousta nástrah (divoká zvěř, ostatní cyklisti a hlavně všude zavazející pěší turisté...) a hlavně brody na které se tolik těšíme.
Zachráníme se odpočinkem na Šmelcovně, kde mají pivo a párky (jako na Kokoříně).
Po občerstvení sil dorazíme docela pohodlnou cestou do Veverské Bitýšky, kde se
rozhodneme, jak do Brna. Odpadlíci se mohou nalodit, kdo chce, může to vzít kolem Veveří po silnici a nejtvrdší bajkeři si to můžou dát po levém břehu přehrady přes Zouvalku.
Tolik fikce.

• Fakta - propozice

Zde zakoupíme společnou jízdenku do Vlkova u Tišnova. Nekupujte si každý zvlášť, přišlo by vás to zbytečně draho!!!

Všem přítomným budou rozdána trička (po zaplacení...), která si okamžitě oblíknou. Těšíme se zvláště na spolužačky!

• Návrhy na logo akce:

Podle hlasování a jednání na KPKW2002 zvítězil grafický návrh č. 1.
Děkujeme Verčo, dáme na trička!

• Objednaná trička:

Objednávky už neposílejte. Teď už jen napjatě očekávejte...
Prozradím jen to, že byly objednány dva typy triček (inverzní) dle požadovaných velikostí. Takže z následující tabulky můžete ledacos vyčíst a tiše se děsit, která že vám to barvička připadne... :o)

Pokud jsem se u někoho sekl, ať se ozve!!! Toto je jedinný oficiální seznam objednávek, který vedu!!!